Takhle bych si to představoval...

... stavět si pro sebe srub a dostávat za to peníze. Jen bez medvědů, kanců, klíšťat, komárů, much, masa a s počítačem, těstovinama a velkou hromadou flanelovejch košil. Teď jen, jak to zařídit...

Mr. Torrance

Sám doma

Rodiče odjeli k babičce a tak jsem přes víkend doma sám. Těšil jsem se na to, že se konečně pořádně vyspím.
Šel jsem si nakoupit jídlo na víkend. Budu jíst to, co vždycky. Staromládenecké těstoviny, které se lepí a pivní sýry. Chtěl jsem zakoupit Pigi čaj, protože jsem ho zahlédl ve znělce Ženy za pultem (aahh, nechal jsem se zlákat třicet let starou reklamou). Nakonec, ale odolávám pokušení, protože tento čaj nemá zrovna nejlepší pověst. Nechci vysvětlovat, kde se tento, podle mnohých pomník komunismu, vzal u nás doma. Pigi čaj koupím až budu bydlet sám. Po cestě se zastavuji u vietnamců a beru první víno, které vidím. Doufám, že mi pomůže se spánkem.
Po zazdění se těstovinami otevírám láhev. Piji rovnou z ní, protože kdo se má pořád mýt se skleničkami. Při sledování brutální kombinace filmů Jen tak si trochu písknout a My děti ze stanice Zoo se mi pomalu začíná motat hlava a noční Berlín osmdesátých let, plný neonových světěl vypadá opravdu krásně. Po dokoukání ulehám, ale překvapivě mi chvíli trvá, než usnu.
Probouzím se. Je 4:35. Spal jsem čtyři a půl hodiny, což je o půlhodiny více, než normálně. Vypil jsem jednu láhev vína, to znamená, že kdybych se chtěl vyspat devět hodin, musel bych lahví vypít ještě asi osm. To není v mých silách. Snídám tatranku a lipánka. Přemýšlím, že bych se měl opět pozorně podívat na znělku Ženy za pultem, jestli tam nenajdu nějaký produkt, které se prodává dodnes. Po chvíli něco takového skutečně nacházím. Jedná se o prací prášek Merkur, jehož potomek existuje i dnes.
Jak vidno potřebuji spát. Dělám si třesalku. Tu na nespavost doporučuje matka. Mě přijde, že je to jen kytka vylouhovaná ve vodě. Nikdy neučinkovala a když už, tak mi její účinnost vsugerovala matka. Po vypití se cítím stále stejně a tak teď courám po google.maps a smějeme se s Bernardem Mocovi.

Zápisky z nočního experimentu

22:50 - Shlédnut seriál Žena za pultem, díl čtvrtý - řeší se vztah Oskara a Lady (Michal to sleduje z úkrytu. :)))
Zatím nepociťuji náznak únavy

***

01:00 - Král Šumavy - "Tři chlapi mně prošli..."

Ponurá atmosféra bažin a přímý pohled Radovana Lukavského mě rozzívá. Jdu to zkusit. Moc dlouho jsem nevydržel.

Experiment - Jak dlouho vydrží nezaměstnaný člověk bez spánku?

Dnes ráno jsem našel grafické studio, které dle svého webu hledalo nějaké pomocné síly. Okamžitě jsem tedy napsal a zaslal balíček na ukázku. Celý den jsem mačkal F5 až na večer se ozvali, že už mají plno. Proč ale na webu někoho shánějí? Ale aspoň odpověděli.
Několik posledních pár týdnů nemůžu pořádně usnout. Vyspím se vždy maximálně 4 hodiny a pak už nezaberu. Stejně je zvláštní, jak se tělo nezaměstnaného člověka dokáže měnit. Neuvěřitelným tempem mi padají vlasy. Shodil jsem 4 kila. Kruhy pod očima jsou nyní velmi znatelné. Každým dnem čekám první nádor někde na těle. Mám neustále mokré ruce od studeného potu a na nohou mám dvoje ponožky a stále mi je zima. Celý den se nalévám horkým čajem s medem a citrónem, ale nemá to žádný účinek. Mám nutkání požádat Xavera o prášky na spaní, ale je docela možné, že bych si v horší náladě vzal poněkud vyšší dávku a pro moje blízké by z toho bylo nepříjemné zařizování. Raději si prášky nechám od těla. Bude to tak prozatím lepší.
Abych se tedy rozptýlil, zkusím nespat, jak jen to půjde. Pro člověka navyklého na noční život by to nebyl problém, ale já jsem byl zvyklý v noci spát. Můj rekord je 22 hodin bez spánku. Sledoval jsem přenos čtyřiadvacetihodinovky LeMans v roce 2008. I nyní mám co dělat. Sehnal jsem si totiž seriál Žena za pultem a tak se budu v noci protloukat samoobsluhou 70. let. V zásobě mám ještě spousty hudby z let osmdesátých. Předpokládám, že na první noc to bude stačit.

Neplacená reklama - Klikej

Pomalu ke dnu

Atmosféra doma pomalu houstne. Nikdo si nenechá vymluvit, že automatická "znalost" fotošopu mi automaticky nezaručí misto. Je mi dokola opakováno, že jak se zdá bez fotošopu to nepůjde, s tím souhlasím, ovšem kontruji tím, že fotošop se snažím pochopit už od střední. Že mi už X lidí ukazovalo, jak se s ním dělá. Ale problém je v tom, že na "profi" úroveň se nikdy nedostanu. To nikdo nechce pochopit. Přeci mě to na nějakém školení naučí. Jo jasně, naučí mě to co už znám. Diskuze tedy končí tím, že si půjdu hledat jakýsi certifikovaný, předražený kurz, kde mi profesionální fotgraf řekne co a jak. Jenže to bude pořád stejné. Dostanu fotku k upravení, nějak pošoupu táhlama v úrovních a z mojí strany je hotovo. A to rozhodně není profi úroveň. O ořezech ("vykrytí") se už vůbec nezmiňuji. Prohlašuji, že na kurzu se opravdu budu snažit, ale výsledek bude stejný.
Napadá mě geniální myšlenka. Co kdybych zkusil ulít se někam na nějaké, na první pohled, nelogické místo. Chvilka přemýšlení a výsledek je jasný. Lámat Haló noviny. Skutečně to dává smysl. Tam nebude nijak velký nával. Co to obnáší pracovat jedno patro pod partají jsem se dozvěděl z insiderského deHaló blogu. Texty jsou již staré, pochybuji, že by se tam za tu dobu něco změnilo. Problém by mohl být ve vybavení. Partaj, jak známo, nemá peněz na rozhazování a to se jistě odrazí v softwarovém fondu. S Xaverem si děláme srandu, že se tam láme v typografickém programu Pionýr a fotografie se upravují v elektronické verzi kalkulátoru Sčot. Hehe. Snad aspoň ty XPčka tam budou. Budoucnost je to jistě lákavá. Každé ráno bych vstal ve svém bytě vybaveném nábytkem ze 70. let. Šel bych na parkoviště ke svojí nové Ladě Kalina. Zaparkoval bych na stranickou kartu u partaje a šel bych lámat v Pionýru. Časem tam zkusím napsat. Z domova to mám blízko. Ideální práce.

Malá ukázka z deHaló

"... To se ale pak odehrávají scény. Dveře kantýny rozrazí traktorista Dolejš a za ním pospíchá důchodce o holi a má zaručený recept, jak zvýšit volební preference KSČM. Dolejš si objedná jídlo, ptá se fanouška, jestli nebude také. Dá si jedno pivo, Branika. Mezitím co místopředseda kydá vidlemi do jídla, jak je zvyklý, jeho protějšek popíjí pivo, cintá si po bradě a radí jak to všechno je a jak to všechno mají dělat. 
Soudruh s funkcí trpělivě poslouchá. To je na nich neuvěřitelné."